Mít ze sebe fakt dobrý pocit a vědět jak na to. Nevadilo by vám, kdyby kdyby vás ve škole učili psát jen některá písmena? Že byste uměli přečíst ,,a”, ale neznali byste ,,h” , takže byste si nepřečetli slovo ,,aha”? Nevadilo? Vadilo. Proč se tedy spokojíme s tím, že se naučíme spousty informací a chybí nám znalost, jak tyto informace před předat nahlas dál? Jak využít základní vlastnost každého z nás abychom při pohledu do zrcadla ze sebe měli fakt dobrý pocit, abychom z toho co děláme, měli fakt dobrý pocit? Abychom z reakcí lidí okolo nás měli fakt dobrý pocit? Zážitky a informace získávané na těchto lekcích zůstávají ve světě divadla a herectví, ale smysl je mnohem širší: učí nás dobře pracovat s naším tělem – to znamená: nahlas mluvit, jasně se prezentovat, improvizovat a reagovat. Více chápat ostatní a také více chápat sebe v širších souvislostech. Poznat svojí roli.

"Ukázková lekce"

Když si představíte orla, vidíte že má drápy přizpůsobené silnému sevření potravy, křídla přizpůsobená k letu, velice dobrý zrak, aby z výšky viděl kořist. Gepard má zase zbarvení, kterého maskuje v savaně, delfín tvar těla, který mu umožňuje hladce plout vodou… Každý živočich je plně přizpůsobený pro své prostředí a pro život v něm. Člověk je jediný, který se rodí bez takového přizpůsobení, které by ho předurčovalo ke konkrétnímu způsobu života. Všechno, co se jeho osobního příběhu týká, se učí cestou. Ne vždy se to naučí dobře. Navíc se naše okolí dnes mění s velice rychle. Pokud tedy existuje nějaká konkrétní lidská univerzální schopnost, je to jeho přizpůsobivost, jeho proměnlivost. Těch se ale často vzdává ve prospěch určitého způsobu života, nebo povolání– Narodí se jako dítě, odchází jako doktor. Jak jsme si už výše naznačili, často taková cesta nemusí proběhnout ideálně. Například v řeči se pak špatné ,,r” opakuje každý den. A denodenně se tento špatný návyk opakováním obnovuje. Lekce se tady nezabývají logopedií, zato používají cvičení vytvořené pro povolání, které je to nejproměnlivějších ze všech – pro práci herce. Procházením těmito cvičeními znovu obnovujeme širší zónu našich možností, na kterou jsme v našem konkrétním způsobu života dočasně po zapomněli. Odměnou nám je funkční stroj, který denně použijeme v nespočetně situacích.

I v případě, že vaše povolání není herectví, nebo k němu nesměřujete, nezoufejte a nepřestávejte číst: Jde tu o to, že prací s našimi výrazovými prostředky je cvičíme, začínáme chápat jejich fungování a nakonec po vyzkoušení několika rolí, chápeme lépe tu svojí vlastní a s těmito informacemi můžeme pak dále podnikat optimální kroky za cíli a představami o našem budoucím životě. Cvičení každopádně zlepší koncentraci, způsob jakým dýcháme (takže také schopnost uvolnit se, mluvit déle na jeden nádech, znamená to také více kyslíku pro naše tělo), lepší držení těla (tedy i to, jak na první pohled budeme pusobit na ostatní, zároveň zabráníme možným budoucím bolestem), vnímavost ke světu okolo a pochopení lidí okolo sebe. (Neznamená to, že musíme všechno chápat a pořád ustupovat, ale chápeme to ,,Proč” a podle toho se můžeme dál lépe rozhodovat.)

Následuje pár zážitků z praxe:

Když jsme s jedním mým studentem dokončili sérii cvičení, ve kterých se předávalo vedení, chvíli seděl, díval se do prostoru, a pak řekl:,,…jo,já jsem vlastně vždycky byl nejmladší a vždycky jsem poslouchal. Nikdy jsem nic nevedl…”

Cvičení sice nebylo zaměřené tímto směrem, ale jemu pomohlo zjistit a vyzkoušet si to, co měl být jeho nový úkol v životě- vést jiné lidi. Přínosem cvičení je nejen to, že procvičují určitou dovednost, ale vedle toho často uvolní jiné téma, které jsme si neuvědomovali.

Když jsem na pedagogickém lyceu v Hradci Králové vedl Hlasovou výchovu, měli moji studenti vypracovat závěrečné zhodnocení cvičení a vlivu, který to má na jejich činnost. V jedné práci se toto zhodnocení změnilo v děkovný dopis, kdy mi autorka děkovala, že už nemusí brát léky na migrénu potom, co začala dělat pravidelně dechová cvičení.

Tahle rovnice není žádná raketová věda, ale ukazuje, jak se cvičení v hlasové výchově mohou odrazit v úplně jiné oblasti života.

Jako poslední příklad bych vybral případ studentky, která se nikdy nezapojovala do debat, dívala se do země a svojí výšku se snažila zmenšit shrbenými zády, hrudníkem vtaženým do sebe a nohami tak blízko u sebe, že působila, jako by stála na jedné velké noze. Stačilo ji nasměrovat k vytažení páteře, otevření hrudníku, nohami na šíři boků, aby mohla od svých spolužáků dostat zpětnou vazbu ,,Wauu” na to, jak moc se změnil způsob, jakým najednou působila.

Migrační povaha doby

(častá změna prostředí, povolání)

Softskills

(podíváte se na svojí roli v aktuálním životě - hlas, pohyb, dech, mindset, souvislosti)

Zažití různých rolí